home discography mp3 biography contact lobotomia

S hudebním projektem Grandmother Is Dead jsem začal někdy v roce 1996, Do té doby jsem skládal muziku hrál na kytaru v Thrash Metalové bandě Lobotomia. Úplné kořeny měho hraní na kytaru sahají až do roku 1986, kdy jsme s klukama z ulice založili hardcore bandu D.O.D (Drink Or die). Sice jsme nevěděli, že by se kytary měli taky naladit , ale byl to "ohromnej" nářez:)

V současné době se věnuji jen Mrtvé Babičce.

     
 

 
  Rozhovor z INNOCENCE MUSIC 2009  
 

 

Moc rozhovorů s Grandmother Is Dead po světě nekoluje, a tak nebylo nic jednoduššího než si jeden připravit sám. Věčná škoda, že se o tomto podmanivém projektu nepíše víc... Pokud tedy někdo o Grandmother Is Dead ještě nezavadil, pár minut v režii následujících řádků ho nezabije. Naopak, Josef Pernikl se ukázal jako milý společník.

Hned ze startu bych tě neprosil o nic jednoduššího, než o skromné (neskromným též nepohrdnu) představení projektu Grandmother Is Dead, popřípadě i tebe samotného, coby jediného a výsadního autora.
S mrtvou babičkou jsem začal někdy v roce 1995 a jsme pořád spolu. A pokud nezemřu… tak s ní budu pokračovat :)))

Proč vůbec Grandmother Is Dead? Když jsem netušil, která bije, napadla ze začátku mě spíš nějaká funny grind záležitost:).
Název nemá nějaký zvláštní význam, jen jsem hledal zajímavé slovní spojení a tohle se mi zdálo docela srandovní i když muzika zas tak legrační není.

Forma nahrávek Grandmother Is Dead (dále GID) je originální nejen filosofií, ale i po hudební stránce. Kam bys sám zařadil proud, ve kterém se GID nese?
V nějaké recenzi napsali že je to “scenic doom music” . Tak nějak by se to dalo nazvat, ale já osobně bych to nějak neškatulkoval. Mě tahle muzika baví dělat a jsem moc rád že se najdou posluchači, kteří to vydrží poslouchat a ještě pochválit. :)) Jinak je těžké se někam zařadit, myslím že dokážu čerpat nápady z jakéhokoli stylu hudby, ale asi nejvíc mě ovlivnil Roger Waters a to je taky v GID asi hodně patrné.

Kdy vůbec začala tvá fascinace minulostí, válkou a kdy jsi začínal pociťovat potřebu tyto okamžiky ventilovat skrz GID?
Po prvním CD "The Ashes From The Sobibor" jsem už začal tušit jakým směrem budu s GID pokračovat.

Tvorba GID je doprovázena nastříhanými komentáři pamětníků oněch neblahých časů, což působí velmi emočně silně. Přesto, uvažoval jsi někdy o zapojení svého vlastního hlasu, myslím přímo zpěvem, ne pouhým deklamováním? Zastáváš názor, že by šlo o rušivý element? Jak jsi na tom coby vokalista?
Jako vokalista jsem na tom mizerně, ale někdy když cítím potřebu si do určité pasáže zařvat, tak se zapojím. CD "The Camp" je tak akorát vyvážené a vice zpěvu by asi opravdu rušilo celkový dojem. Na novém CD bude prostoru na zpěv daleko vice, tak že povolám nějakého lepšího řvouna než jsem já :)).

Jak těžké je dostat se k dokumentárním filmům z koncentračních táborů? V televizi sice občas něco proběhne, ale počítám, že člověk musí být pozornější. Sleduješ tedy a vybíráš i na netu nebo máš dokonce tajný přístup do ještě tajnějších archívů:)? Nejtěžší pak pravděpodobně bude hra se záznamem a načasování té správné části výpovědi, je tak?
Něco je z televize nebo DVD. Když jsem dělal “The Book Of Legionary” nakupoval jsem různé knihy o první světové válce a o našich legionářích abych taky o tom něco věděl. Teď už je celkem snadné najít ty správné dokumenty na internetu k danému tématu a pak už jen vše správně namíchat, tak aby byl výsledek co možná nejlepší a už při prvním poslechu mrazilo člověka v zádech. A když to tak cítím, řeknu si “yes takhle to bude :))”

Má snad dokonce někdo z tvých rodinných příslušníků podobně sklíčené zážitky a vyprávěl ti o nich?
Můj děda, která je už léta po smrti, prožil obě světové války, Byl letecký mechanik a jednou mi vyprávěl že stál dokonce pár kroků od Hitlera. Byl jsem tehdy ještě dítě, ale možná že už v té době mi někde vzadu v mozku vznikl nápad pro GID :))

Kde jsi například přišel k příběhu starého muže hned u prvního kousku "The Camp" - Revenge? Toho se na úvod člověk hodně poleká...
Máš pravdu, takový úvod tě musí vylekat. Už když jsem to slyšel poprvé bylo jasné, že tohle bude začátek desky The Camp. Většina monologů je z jednoho dokumentu o koncentračních táborech. Teď už si ale nevzpomenu na název. Na novém CD bude začítek o něco veselejší :))

S jakým nástrojovým vybavením si při skládání pro GID vystačíš?
No moc toho nepotřebuju. Mám jen akustickou,klasickou a elektrickou kytaru a synthesizer, kterým ovládám virtuální mašinky v PC. No a pak samozdřejmě pár efektů.

Přemýšlel si někdy o začlenění dalších hudebníků do sestavy GID? Sound je sice i tak bohatý a neobvyklý, ale spíš pro ještě lepší pocit jít dál a zkoušet nové polohy... Vnímáš projekt jen jako svou čistě osobní výpověď, přemostění mezi temnou minulostí a dneškem?
Na CD "The Book Of Legionary", jsem měl jako hosta Míšu Dostalovou na violoncello. Mám rád tenhle nástroj a určitě bych chtěl v budoucnu ještě více cello použít. Navíc se pro tuhle emotivní muziku ohromě hodí. Na další material určitě nějakého hosta zapojím.

V recenzi na "The Camp" zmiňuji nezaviněnou, ale mě osobně potěšující podobnost skladby "Cyklon B" s dnes již neexistujícími post doom hledači Decoryah. Znáš tyto finské jinochy? V jakých hudebních mantinelech se sám pohybuješ coby konzument?
Docela zajímavé srovnání, které by mě ani nenapadlo, ale přirovnání s tak zajímavou muzikou mě jen těší. CD Decoryah "Wisdom Floats", "Fall Dark Waters" a "Breathing The Blue" nechybí v mé obsáhlé sbírce mp3 a především první dvě opravdu stojí za poslech. Hudební konzument jsem veliký a dalo by se říci, že poslouchám vše co se mi líbí od jazzu po death metal. Poslední dobou hlavně progresivní death metal. Třeba nová Obscura "Cosmogenesis” to je parádní kousek. Ale taky mám rád muziku ve stylu kapel Anathema, Antimatter, The Ocean a podobné kousky. Taky The Gathering "How to Measure To Planet" je výborné CD se skvělou atmosférou. Rád poslouchám starý braziský kapely jako Chakal nebo Sargofago, klaciký hardcore jako D.R.I. nebo Suicidal Tendencies. Teď jsem narazil na zajímavou německou partičku Arroyo. No je toho moc, určitě bych popsal celou stránku. Jinak jsem odkojený klasickým thrash a death metalem 90 let. Kdybych si měl vybrat nejloblíbenější desky z té doby, tak je to určitě Sepultura "Beneath The Remains", Kreator "Extreme Aggression", Asassin "The Upcoming Terror" a taky nesmím zapomenout na podle mě jednu z nejlepších death metalových desek "Symbolic" skupiny Death.

Všechny věci GID si vydáváš sám, za pár kaček prodáváš, nebo později necháváš na stránkách volně ke stažení. Zajímaly se o GID i nějaké domácí labely? Či snad zahraniční? Máš vůbec pohnutky být pod něčími křídly a má to v dnešní době pro tebe nějaký význam?
Význam to pro mě nemá , vše kolem GID si dělám sám. Momentálně pracuji na novém webu. Je pravda že nemám skoro žádnou propagaci, ale s dalším CD by se to mělo změnit. Mám slíbenou podporu od Martina Bryknera z T-Mobile, který plánuje zařadit GID ke stažení mezi nějaké komerční věci a dát tak o této muzice vědět vice lidem. Jakmile dokončím další CD plánuji k tomu “udělat” remastrovaný "The Camp", který bych přidal jako bonus právě k novému materialu.

Zatím poslední deska "The Camp" vyšla už před třemi lety. Jak vypadá stav GID dnešních dní? Chystáš už pomalu nový materiál?
Jsi první komu prozradím že nové CD se bude jmenovat “TRUST CHRIST TODAY” a bude to největší nářez v historii Grandmother Is Dead. Téma bude tentokrát o atomové bombě.

Co živé prezentování příběhů válek a koncentračních táborů? Je to pro tebe jen zbytečně vynaložené úsilí pro pár lidí, kteří obvykle nedorazí a dostanou tě akorát do mínusu? Ke všemu, materiál GID by si vyžadoval zřejmě lepší pochystání, decentní vystoupení postav v potemnělém sálu, za zády projekce, to bych si uměl představit. Asi utopie což?
Živé vystoupení by muselo být opravdu propracované, přesně jak říkáš. Na to bohužel nemám čas, jsem rád když si najdu chvilku na skládání GID.

Jaký máš náhled, popřípadě osobní zkušenost na všechny ty nazi velký kinder kluky a holky? Asi jednoznačný jako většina normálních lidí, co nikdy nepochopí, jak může mít někdo problém přiložit pravici běžně podél těla, že?
Osobní zkušenosti s takovými lidmi nemám a doufám že nikdy mít nebudu.

Mimo tvůj vlastní revír GID působíš také v thrashové Lobotomii. Mohl bys poodkrýt pár slovy i něco k této kapele? Ať to máme přímo od zdroje.
Když jsme někdy v roce 1989 s klukama (Pert Jirchovský, Radek Jirchovský, Roman Karban) zakládali tuhle kapelu dovedeš si představit to šílenství a hlad po thrash metalu ještě v dobách před revolucí. Parádně jsme si to užívali, hráli muziku, která nás bavila a taky hodně pařili :)). To se stalo osudné pro zpěváka Romana Karbana, který přešel po alkoholu na LSD a přehnal to tak, že se z toho do dneška nevzpamatoval. Bohužel se nám jeho hlas ala Mile Petrozza nepodařílo pořádně nahradit. Stihli jsme do té doby nahrát dvě dema "The Upcoming Hate" a "Nearer To Death" a objevili se na jedné CD kompilaci "We Want You And You". Brzy budou tyto staré “pecky” ke stažení na webu GID.

Na závěr trochu zvolníme. Prozradíš nějaké ze svých slabostí? Každý přece nějaké má...:) Záliba v alkoholu, ženách, mužích, nebo je k mání jiná drsnější ouchylka? Aby to bylo fér, tak já přiznám, že rád rozsévám zlo na diskotékách a ujíždím spolubydlícím výtahem jak často to je jde :)
No :) miluju svojí ženu... pak dlouho nic (kdyby to náhodou četla :))) a pak pivo a hokej. Kromě muziky mám strašné rád horrory a na odreagování hraju online NHL ligu na PC.

Poslední nevyřčená slova můžeš zanechat zde. Zdravice, děkování, tleskání, vztyčené prostředníky...
Dík a ať se daří.

 
   
  Rozhovor FOBIA 2007  
 

Před pár dny jste si mohli přečíst recenzi na poslední nahrávku The Camp projektu Grandmother is dead.

A protože tento mix hudebních stylů s netradičním mluveným doprovodem je v našich končinách ojedinělou záležitostí, oslovil jsem krátce jedince, který je pod The Camp podepsán. Slovo má Josef Pernikl.

1. Vzhledem k tomu, že je tento rozhovor pro náš webzine premiérový, rád bych se trochu vrátil do minulosti. Můžeš na úvod stručně shrnout své dosavadní hudební aktivity?

Začínal jsem na kytaru samozřejmě jako samouk. Někdy v patnácti jsem koupil první kytaru a s klukama z ulice jsme udělali kapelu. Název jsme měli D.O.D. (drink or die) a hráli směs hardcore a něčeho nepopsatelného. Nikdo nevěděl, že se musí kytary naladit, haha. V roce 1989 jsme založili skupinu LOBOTOMIA a hráli thrash metal ve stylu Kreator, Sepultura. Udělali jsme demo, objevili se na jednom výběru, ale to bylo vše. Potom zpěvákovi zachutnalo LSD a to vlastně nastartovalo pomalý konec skupiny. Někdy v roce 1996 jsme už nehráli. V té době jsem měl na kontě první CD-R s G.I.D. a začal se věnovat jen tomuto projektu. V současné době to beru jako koníček a když mám čas a nápady, tak nahrávám.

2. V GID funguješ od začátku sám?

Od začátku jsem sám, jen na třetím CD jsem pozval pár hostů na violoncello, včetně bývalé spoluhráčky z Lobotomie Míši Dostálové - mám rád tenhle nástroj.

3. Proč jsi zvolil název Grandmother is dead?

Nic zvláštního to neznamená, byl to jen nápad.

4. The Camp je už čtvrtý demosnímek a jestli se nemýlím, tak počtvrté je to jen pálený nosič v Tvém vlastním nákladu. Nezkoušel jsi oslovit nějakou firmu?

Zatím jsem to nezkoušel, styl muziky, který dělám, není moc pro všechny lidi stravitelný, takže to firmy nebude moc zajímat. Ale zatím jsou recenze na THE CAMP moc dobré, tak že se o něco pokusím. Kdybys věděl o nějaké firmičce, dej mi vědět...

5. Co Tě vedlo k volbě tématu – německé koncentrační tábory za 2. světové války. Zajímáš se o historii nějak podrobněji?

Toto téma jsem použil na svém prvním CD The ashes from the Sobibor a chtěl jsem se k tomu ještě vrátit, Když jsem uviděl jeden dokumentární film z koncentračních táborů, kde vyprávěli vězni svoje příběhy, už jsem je slyšel v mé muzice.

6. Odkud jsi čerpal originální záznamy vzpomínek bývalých vězňů v koncentračních táborech?

Rád dělám výpravnou muziku k nějakému příběhu a válka je pro to nevyčerpatelné téma. Vlastně až na druhé CD (kde byla jen jedna skladba o válce ve Vietnamu) jsou CD o válce a tvoří vždy jeden příběh… většinou čerpám z nějakého dokumentárního filmu. Mám rád v muzice mluvené slovo a třeba vyprávění dosud žijících (v té době jim bylo kolem 100 let) legionářů z první světové války, které jsem použil na CD The Book of Legionary, je strhující. A když k tomu přidáš doom muziku a nějaké efekty, tak je výsledek dost depresivní, že se po poslechu určitě alespoň zamyslíš jaké to asi bylo.

7. Cítíš i po tolika letech vůči fašistům nenávist?

Nesnáším fašisty.

8. Co si myslíš o dnešních mládežnících, kteří vzhlížejí k třetí říši s obdivem, co o kapelách kterým nevadí hajlování na jejich vystoupeních?

Já osobně bych je zavřel do stejných vyhlazovacích táborů jako za války. Pěkně bych je povozil ve vagonech na dobytek a do sprch místo vody pouštěl cyklon B, aby se jim ta ruka lépe zvedala.

9. Tvá webová prezentace trochu pokulhává za dnešními standardy, na informace je poměrně skoupá, čím to?

Myslím že je tam vše podstatné, CD, Mp3, kontakt, recenze…u GID se toho zas tak moc neděje.

10. Ani obal není zrovna výstavní a písmo je špatně čitelné – nepřikládáš grafickému doprovodu důležitost?

Ten obal mě mrzí, teď už vím, že do obalu budu muset dát příště více peněz. Grafiku si dělám sám, ale ten tisk je velmi špatný. Jen kopírovaný na kopírce a ještě hodně mizerně. Ale CD-R je zdarma, tak že snad mi fanoušci prominou.

11. Zaujalo mě, že každému zájemci pošleš svou novou nahrávku zdarma. Z jakého důvodu?

Nemám důvod svou muziku prodávat, vše si nahrávám sám doma, neplatím žádné studio, jen obaly a CD-R něco stojí, ale to mě nezabije. Kdo chce moje nové CD, prostě mi napíše a já ho pošlu, žádný prachy. A ostatní tři CD si můžou zdarma stáhnou v mp3 na webu. Brzy bude v mp3 i nové CD The Camp.

12. Jakým způsobem nahráváš svou hudbu? Máš své vlastní studio? Jak je vybavené?

První dvě CD jsem nahrával na osmistopém recordingu Yamaha MT8X a s jedním multiefektem, syntezátorem a automatickým bubeníkem. Když na to vzpomínám, tak to byla pěkná makačka, vše nacpat do osmi stop. Dnes mám samozřejmě počítač a k tomu všechny možné vymoženosti dnešní doby. Dalo by se říct, že je to kompletní domácí studio. Na recording používam SONAR, zvuk přes AUDIOPOLIS 192. Hodně používám virtuální samplery a vytvořené zvuky různě kombinuju s živou hudbou. Všechno ostatní pak nahrávám naživo, jen bicí je automat (proto se ti tolik bicí nelíbili).

13. Lákalo by Tě vystoupit živě před publikem? Třeba s kytarou a zbytek materiálu by jel z playbacku...

Zatím jsem o tom nepřemýšlel, ale vše je možné…

14. Blížíme se k závěru, tak zamířím mimo GID. Sleduješ domácí metalovou scénu? Zaujala Tě v poslední době nějaká kapela, ať už live nebo studiovým počinem. A koho je možné považovat za stylového spřízněnce GID?

Poslouchám vše co se mi líbí, ať je to metal, jazz nebo elektronika. Musí mě to něčím zaujmout. V současné době mě potěšili novou deskou LVMEN a Ecstasy Of Saint Theresa. Ze zahraničních kapel jsou to určitě poslední desky System Of A Down a Soulfly (jinak od Maxe Cavalery můžu všechno… Beneath the Reamains nikdy z mého Mp3 přehrávače nevymažu. Stylové spřízněnce je těžké hledat, nevím jestli u nás někdo něco podobného tvoří.

15. Navštěvuješ pravidelně nějaké webziny? Co říkáš na jejich úroveň? Máš nějaký extra oblíbený?

Navštěvuju pravidelně Fobii, Payo, Metalopolis …úroveň je dobrá.

16. Doufám, že jsme probrali vše podstatné, ale není-li tomu tak, máš neomezený prostor pro další vyjádření. Každopádně díky za Tvůj čas a do budoucna přeji hodně úspěchů.

Díky.